Judikát Nejvyššího soudu v jilemnické kauze

Přinášíme rozhodnutí Nejvyššího soudu dne 31. října 2012 v jilemnické kauze. O co šlo? Majitel a prodavač malého obchůdku s pěstebními potřebami, semínky a literaturou byli obviněni ze šíření toxikomanie a následně i odsouzeni soudy nižší instance. Dovolání skončilo u Nejvyššího soudu, který je uznal vinnými a potvrdil jim podmínečné tresty odnětí svobody. Na základě této kauzy, resp. výkladu judikátu NS probíhal zátah na growshopy po celé České republice (kromě Prahy).

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. října 2012 o dovoláních obviněného Ing. K. C., a obviněného P. Š., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 10 To 114/2012, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 37/2012, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Ing. K. C. a P. Š. o dm í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 4 T 37/2012, byli obvinění Ing. K. C. a P. Š. uznáni vinnými přečinem šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a odsouzeni podle § 287 odst. 2 tr. zákoníku shodně k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému P. Š. uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to konkrétně podrobným výčtem ve výroku rozsudku uvedených semen kultivarů konopí setého včetně obalů, v nichž byla uložena.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku dopustili tím, že:

oba obvinění (a to obviněný P. Š. jakožto jednatel obchodní společnosti S+S Holding Benecko, s. r. o., D. Š., provozující mimo jiné prodejnu G. S. v L. v J., a obviněný Ing. K. C. jakožto prodavač této prodejny) v období od 18. 3. 2011 do 17. 5. 2011 nabízeli v této prodejně a veřejně prezentovali materiály propagující pěstování a užívání marihuany a konopí setého a poskytující návod k pěstování různých kultivarů konopí setého za účelem získání co nejefektivnějšího obsahu THC ve vzešlých rostlinách (katalogy semen s návody k pěstování Feminised Royal Queensd Seeds, Buddha Seeds, Ministry Canabis, Legalizace 04, tiskovina Soft secrets zabývající se tematikou pěstování konopí v domácích podmínkách), přičemž v těchto tiskovinách jsou kromě návodů na pěstování konopí setého popisovány i účinky užívání částí rostlin na lidský organismus a obsah THC v jednotlivých kultivarech; v prodejním sortimentu zmíněné prodejny byla i semena řady kultivarů konopí setého, když konkrétně takto v období od 18. 3. 2011 do 17. 5. 2011 byly neustanoveným zákazníkům prodejny nabízeny či jim prodány ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně podrobně specifikované množství různých kultivarů, když marihuana je slangový výraz pro sušenou rostlinu konopí, rod Cannabis, která je omamnou látkou zařazenou na seznamu IV Přílohy č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.

Označený rozsudek soudu prvního stupně oba obvinění napadli odvoláními směřujícími proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 10 To 114/2012, byla podaná odvolání podle § 256 tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.

Následně obvinění Ing. K. C. i P. Š. podali proti tomuto usnesení odvolacího soudu prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. Shodně v něm odkázali na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítli, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Dovolatelé ve společném dovolání sice připustili, že se skutek tak, jak byl soudy popsán ve skutkové větě rozhodnutí, stal, nicméně podle jejich názoru, a to i s připomenutím zásady ultima ratio trestní represe, se nejedná o trestný čin, neboť samotný prodej semen konopí není a nemůže být trestným činem a stejně tak není a nemůže být trestným činem samotné šíření povolených letáků a časopisů o pěstování konopí. Jestliže tedy soudy považují spojení obou činností za trestný čin, pak obhajoba toto hodnocení pokládá za absurdní. Na jedné straně zákonodárce toleruje (alespoň z trestně právního hlediska) pěstování rostlin konopí v malém množství a dále též neomezené šíření informací prostřednictvím internetu, periodik (viz časopis Legalizace) i jiných časopisů a současně jsou oba obvinění uznáni vinnými jednáním, které zákon přímo nezakazuje a které je celospolečensky tolerováno.

Jestliže šíření toxikomanie bylo spatřováno zejména v tom, že umožnili přístup k materiálům popisujícím způsoby pěstování a sklizně rostlin konopí, pak obvinění ve svém dovolání zdůraznili, že tyto informace jsou bez dalších omezení běžně přístupné a šířené volně na internetu. Proto také kriminalizace jednání spočívajícího ve zpřístupnění letáků (které samy o sobě nevyzývají ke zneužívání omamných látek) je podle nich daleko za hranicí zásady ultima ratio a postrádá jakýkoliv smysl z hlediska nebezpečnosti, ochrany společnosti atd. Obvinění proto nesouhlasili s tím, že by přímo či nepřímo šířili toxikomanii v tom smyslu, že by podněcovali k samotnému zneužívání omamných látek nebo jejich zneužívání podněcovali. Měli za to, že tato skutečnost nemůže vyplývat ani ze skutečnosti, že v obchodě byly dostupné materiály související s pěstováním konopí.

V této souvislosti dovolatelé namítali, že o trestný čin by se mohlo jednat tehdy, pokud by vybízeli ke zneužívání omamných látek, sváděli jiné osoby k jejich zneužívání nebo je k tomu jinak podněcovali. Nic z toho však prokázáno nebylo a nebylo to obžalobou ani tvrzeno. Maximálně připustili, že by mohli toliko podněcovat k pěstování rostlin konopí, trestní soud měl ale poté hodnotit, zda takové jednání je skutečně trestným činem, přestupkem nebo zda je vůbec zákonem zakázáno.

Z těchto důvodů obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek okresního soudu zrušil (návrh na další postup neučinili).

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ve vyjádření k dovoláním obviněných ztotožnil s právním závěrem soudů nižších stupňů, že obvinění svým jednáním naplnili jak subjektivní, tak objektivní stránku předmětného přečinu. Uvedl, že obvinění nabízeli k prodeji semena kultivarů konopí, ze kterých lze vypěstovat konopí s vysokým obsahem látky THC, tedy psychotropní látky ve smyslu zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a zároveň návykové látky ve smyslu § 130 tr. zákoníku, prodej těchto semen současně doprovázeli nabízením materiálů evidentně určených pro pěstitele a konzumenty marihuany, např. návodů na pěstování konopí a přípravu marihuany či materiálů popisujících „příjemné účinky“ užití, za současného nabízení pěstíren a kuřáckých potřeb, z čehož je zřejmé, že jejich jednání směřovalo k tomu, aby si zákazníci kupovali semena konopí nikoliv za účelem „sběratelství“, nýbrž za účelem jejich pěstování a následného kouření marihuany. Tímto jednáním bezpochyby vzbuzovali u zákazníků chuť, resp. rozhodnutí návykovou látku užít (podněcování), a to za současného rozšiřování zneužívání návykové látky mezi další osoby (šíření). Že se jednalo o vysoce účinný způsob, vyplývá především z toho, že obvinění při páchání trestné činnosti užívali tiskovin. Není v tomto ohledu podstatné, že sami nebyli jejich autory či vydavateli (soud správně při právní kvalifikaci použil alternativu „obdobně“). Bez významu není v tomto ohledu ani skutečnost, že tak činili prostřednictvím volně přístupného kamenného obchodu nabízejícího komplexní sortiment (semena, pěstírny, prostředky na podporu růstu, kuřácké potřeby, návody atd.). Subjektivní stránka v podobě přímého úmyslu pak jednoznačně vyplývá ze způsobu páchání trestné činnosti, nejednalo se o jednorázový či náhodný počin, nýbrž o promyšlené a komplexní jednání, které nutně předpokládá existenci k tomu směřující vůle obviněných.

Státní zástupce nepovažoval za důvodnou ani námitku obviněných, že soudy nezohlednily zásadu „ultima ratio“. Připomněl, že nalézací soud bral v potaz i hledisko uvedené v § 12 odst. 2 tr. zákoníku a dospěl přitom k závěru, že nezbytná míra společenské škodlivosti je dána, a to zejména s ohledem na rozsah jednání obviněných, s čímž lze souhlasit. Navrhl proto, aby byla zjevně neopodstatněná dovolání obviněných odmítnuta.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání jsou podle § 265a tr. ř. přípustná, že je podaly včas oprávněné osoby a splňují náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněných jsou zjevně neopodstatněná.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byli obvinění uznáni vinnými. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obvinění deklarovaný dovolací důvod naplnili, neboť jejich námitky směřovaly proti správnosti právního posouzení skutku zjištěného soudy. Oba shodně tvrdili, že jejich čin není a nemůže být trestným činem.

Přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se dopustí, kdo svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nebo ho v tom podporuje anebo kdo zneužívání takové látky jinak podněcuje nebo šíří a spáchá-li tento čintiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem. Podle tzv. právní věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu naplnili obvinění zákonné znaky uvedeného přečinu tím, že úmyslným společným jednáním zneužívání jiné návykové látky než alkoholu podněcovali a šířili a čin spáchali způsobem obdobně účinným s tiskem, filmem, rozhlasem, televizí či veřejně přístupnou počítačovou sítí.

Návykovou látkou se podle § 130 tr. zákoníku rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Obvinění v konkrétním případě nabízeli k prodeji semena kultivarů konopí setého (Cannabis sativa), ze kterých lze vypěstovat rostlinu konopí a získat tak konopí (kvetoucí nebo plodonosný vrcholík rostliny konopí – s výjimkou zrn a listů, které nemají vrcholíky, z něhož pryskyřice nebyla vyloučena, bez ohledu na jeho použití) jako omamnou látku zařazenou v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhl. č. 47/1965 Sb., ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.), s vysokým obsahem látky THC (delta-9-tetrahydrocannabinolu) coby účinné psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.).

Podněcovánímke zneužívání návykové látky jiné než alkohol je třeba rozumět projev, kterým pachatel zamýšlí ovlivnit rozhodnutí jiných osob tak, aby zneužily jiné návykové látky než alkohol. Nezáleží na formě projevu (ústní, písemná, konkludentní aj.). Podněcování se může stát přímo, nepřímo i skrytě (např. vychvalování pozitivních účinků zneužívání drog nebo poskytování návodů k dosažení vyšší efektivity v této činnosti). Na rozdíl od svádění zde není projev pachatele zaměřen na konkrétní osobu nebo osoby, i když i zde jeho snaha míří k vyvolání zneužívání návykových látek u těch, jimž je jeho projev určen.

Šířenízneužívání takové látky je jakékoli další jednání směřující k rozšíření zneužívání návykových látek jiných než alkohol (může např. jít o propagaci tzv. drogové subkultury apod.). Může být provedeno i formou schvalování spáchání trestných činů nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku a výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku. Podobně jako podněcování směřuje vůči blíže nekonkretizovaným osobám.

Trestný čin šíření toxikomanie podle § 287 tr. zákoníku je úmyslnýohrožovací trestný čin, který je dokonán již samotným sváděním, podporováním, podněcováním nebo šířením. Pro naplnění jeho objektivní stránky není třeba, aby právem reprobovaný účinek (jiná osoba zakázanou drogu užila) skutečně nastal. Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem – úmysl přímý [§ 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn – úmysl nepřímý, eventuální [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Pachatelem tohoto trestného činu může být kterákoliv fyzická osoba.

Kvalifikovaná skutková podstata je potom naplněna, jestliže čin byl spáchán tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobným způsobem. V daném případě měli obvinění naplnit posledně uváděnou alternativní formu kvalifikované skutkové podstaty. Za jiný obdobný způsob lze považovat např. závodní rozhlas, letáky apod. za podmínky, že intenzita šíření a podněcování dosahovaná prostřednictvím tohoto média je obdobná (srovnatelná), jako kdyby byl čin spáchán tiskem, filmem rozhlasem nebo televizí či veřejně přístupnou počítačovou sítí.

Z hlediska napadeného usnesení a obsahu dovolání obviněných je významná především otázka, zda obvinění jednáním popsaným v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nejen podněcovali, ale především i šířili, a zda takové jednání lze posoudit jako trestný čin i s ohledem na zásadu ultima ratio, když podle obviněných „samotný prodej semen konopí není a nemůže být trestným činem a stejně tak není a nemůže být trestným činem samotné šíření povolených letáků a časopisů o pěstování konopí“.

Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku vyložil, že pokud obvinění nabízeli k prodeji semena, z nichž lze vypěstovat konopí s nikoliv zanedbatelným obsahem omamné látky THC, tento prodej podporovali reklamními a informačními materiály, z nichž je zřejmé, že jsou určeny pro pěstitele a konzumenty marihuany, a jako doplňkový sortiment nabízeli pěstební přípravky a kuřácké potřeby, je evidentní, že se jednalo o obchod, v němž si zákazníci mohli koupit vše, co potřebovali k výrobě a aplikaci drogy zvané marihuana, nikoliv o jakýsi hobby obchod, jak též udávali obvinění. Z těchto důvodů nalézací soud uzavřel, že obvinění úmyslným společným jednáním podněcovali a šířili zneužívání jiné návykové látky než alkoholu ve smyslu § 287 odst. 1 tr. zákoníku a v dalším také vysvětlil, proč byla aplikována i zvlášť přitěžující okolnost uvedená v § 287 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (strany 7, 8 rozsudku).

Odvolací soud se ztotožnil s úvahami nalézacího soudu a navíc výstižně doplnil odůvodnění nalézacího soudu v části, týkající se naplnění znaků podněcování a šíření, poukazem na skutečnost, že účelem katalogů semen je seznámit zákazníka s možnostmi získání publikovaných prožitků z psychotropních účinků konkrétního druhu rostliny, dát mu vodítko k výběru těchto prožitků, což je nepochybně podněcování ke zneužívání uvedené návykové látky. V obsahu katalogů jsou propagovány pochvalným hodnocením nejen rychlost dosažení výpěstku v počtu dnů, ale např. i nenápadnost pěstování nižších rostlin a zejména pak obsah THC ve výpěstku a konkrétní účinky vypěstované drogy. Neobsahují žádné odrazující informace ani varování o zdravotních důsledcích užívání marihuany. Smyslem a účelem uvedených publikací je podnítit zákazníka – čtenáře k jednání popsanému v návodu (strana 5 usnesení).

Z rekapitulovaných závěrů soudů vyplývá, že se skutečně jednalo nejen o podněcování, nýbrž i šíření zneužívání jiné návykové látky než alkoholu (marihuany), tj. za účelem rozšiřování stávající klientely, což bylo přirozeně vlastním obchodním zájmem obviněných. Prostředkem k dosažení tohoto cíle bylo šíření reklamních letáků (č. l. 85), různých nabídkových katalogů (č. l. 81 – 84), reklamních předmětů s logem marihuany (č. l. 27, foto č. 12), nebo např. v zajištěných tiskovinách inzerovaného konopného veletrhu v P. (Cannafest 2010) a rovněž nabídka různých zařízení pro pěstování konopí (hnojiva, mobilní pěstírna apod.) a jeho aplikaci v podobě inhalace (cigaretové papírky, vodní dýmky, filtry, drtičky apod.). To celkově podává obraz propagace určitého životního stylu, respektive subkultury, která je se zneužíváním návykových látek (v tomto případě marihuany) neodlučitelně spojena. Zavinění obviněných ve formě úmyslu přímého podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jak ve vztahu k němu uzavřely soudy obou nižších stupňů, nemohlo vyloučit ani pouhé písemně deklarované distancování se od případného zneužívání konopí zákazníky (č. l. 29, foto č. 55) umístěné na stěně obchodu, které bylo – v kontextu zajištění dalších výše zmiňovaných bezplatně distribuovaných či prodávaných předmětů – zjevným zastíracím manévrem. Nejvyšší soud se v tomto bodě plně ztotožňuje s podrobnou argumentací nalézacího soudu na str. 7 jeho rozsudku, kde bylo podrobně objasněno, proč námitka obhajoby, že se mělo jednat pouze o prodej semen pro sběratelské účely, je nepřijatelná.

Důležité je v daných souvislostech objasnit výhradu obviněných spočívající v tom, že dvě činnosti, které jsou podle jejich mínění samy o sobě legální, totiž distribuce tiskovin a prodej semen konopí, může při jejich spojení tvořit skutkovou podstatu trestného činu šíření toxikomanie podle § 287 tr. zákoníku.

K tomu je třeba poznamenat, že obhajoba vytrhává jednotlivé skutečnosti ze souvislostí, aniž zohledňuje příslušný kontext. Je zřejmé, že prodej několika semen konopí setého, pokud by skutečně směřoval k uspokojování sběratelských zálib zákazníků, je svým účelem, a tedy i společenskou škodlivostí, naprosto něco odlišného než prodej semen a dalších zařízení pro pěstování rostlin konopí pro účely jejich užívání jako drogy (o čemž v daném případě jednoznačně svědčí to, že prodávána byla pouze feminizovaná semena, protože pouze z nich může vyrůst rostlina s vysokým obsahem účinné látky THC, jakož i to, že v sortimentu nabídky byly i další předměty potřebné pro aplikaci drogy). Obdobně též skutečnost, že předmětné propagační materiály a časopisy lze získat i volně na internetu, ještě neznamená, že nejsou způsobilé přispívat k šíření toxikomanie či podněcovat ke zneužívání návykových látek. O to větší společenskou škodlivost potom vykazuje jednání, které oba tyto způsoby koncentruje na jedno místo, jako je tomu v případě tzv. grow shops, které zpřístupňují širokému okruhu osob nejen návodné a podněcující informace, nýbrž poskytují i morální podporu a zejména materiální zajištění pro jejich zneužívání návykových látek.

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud nemohl ani akceptovat výtku, že vyvozením jejich trestní odpovědnosti došlo k porušení zásady ultima ratio.Podstata principu ultima ratio spočívá v tom, že „trestnými činy mohou být pouze závažnější případy protispolečenských jednání, a to podle zásady, že tam, kde postačí k regulaci prostředky správního nebo civilního práva v širším slova smyslu, jsou trestněprávní prostředky nejen nadbytečné, ale z pohledu principu právního státu také nepřípustné“ (k tomu Šámal, P. Trestní zákoník a naplňování funkcí a základních zásad trestního práva hmotného. Bulletin advokacie, č. 10/2009, s. 33). Tato zásada se uplatní zejména v případech trestněprávní kvalifikace určitého jednání, které má soukromoprávní základ, pokud bylo možno dostatečně efektivně situaci řešit pomocí právních norem jiných odvětví než trestního práva, nebo pokud posuzovaný skutek vzhledem ke všem (specifickým) okolnostem případu nedosahuje ani dolní hranice společenské škodlivosti, aby jej bylo možno považovat za trestný čin.

V posuzovaném případě zřetelně nejde o situaci, pro niž by bylo příznačné, že prostředky trestní represe sloužily k uspokojování subjektivních práv soukromoprávní povahy. Nejedná se však ani o případ, kdy by bylo třeba s ohledem na absenci společenské škodlivosti skutku obviněných posuzovaného v celém kontextu jejich jednání vyloučit užití trestněprávních sankcí. Naopak ochrana před zneužíváním návykových látek, k jejímuž účelu kriminalizace šíření toxikomanie subsidiárně slouží, má význam především celospolečenský, tj. z hlediska ochrany základních hodnot jako je zdraví a důstojnost občanů. V daném případě se nejednalo o jednorázové nebo náhodné šíření toxikomanie či podněcování ke zneužívání drog, nýbrž o systematickou činnost provozovanou jako živnost s dosahem na širší okruh potenciálních zákazníků, z čehož vyplývá i společenská škodlivost takového jednání, respektive nedostatečnost vyvozování odpovědnosti pouze podle mimotrestních právních předpisů.

Je tak zjevné, že v dané věci se soudy vypořádaly dostatečně se všemi námitkami zpochybňujícími naplnění všech znaků skutkové podstaty přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Ač námitky obviněných nesměřovaly k naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty podle § 287 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, pro úplnost není od věci dodat, že ani v tomto posouzení neshledal Nejvyšší soud pochybení. Rozsah a koncentrace nabízeného zboží ve spojení s bezplatnou distribucí propagačních tiskovin prakticky komukoliv, kdo do prodejny zavítal, dosahuje takové intenzity porušování zákonem chráněného zájmu, které lze za „jiný obdobně účinný způsob“ šíření a podněcování zneužívání jiné návykové látky než alkoholu srovnatelný se spácháním činu tiskem považovat, když nelze ani odhlédnout od toho – jak poznamenal i soud nalézací – že např. nabízení výtisků časopisu Soft secrets, vydávaného v Nizozemsku mimo jiné i v české jazykové mutaci, vykazuje charakteristiky účasti na mezinárodní distribuční síti tohoto periodika, které jednoznačně k šíření a podněcování toxikomanie přispívá.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněná. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. října 2012

Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková

Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř
Datum rozhodnutí: 31.10.2012
Spisová značka: 8 Tdo 1206/2012
ECLI: ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.1206.2012.1
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Šíření toxikomanie
Dotčené předpisy: § 287 odst. 1,2 písm. c) tr. zákoník
Kategorie rozhodnutí: C
Podánaústavní stížnost

datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
18.03.2013
III. ÚS 934/2013
JUDr. Vladimír Kůrka

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné na www.nsoud.cz.

8 Tdo 1206/2012-24

Zdroj: Nejvyšší soud

Jeden komentář

  1. MK napsal:

    Ve vztahu k zátahu v growshopech:

    Přečtěte si hlavně odstavec, který začíná slovem „Důležité“ a ten následující.
    (Stiskněte zároveň klávesy Ctrl a F, do vysunutého řádku napište slovo Důležité a potvrďte.)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *